Z údolí do hor aneb jak jsme všichni měli mokrý boty...

21. dubna 2011 v 10:50 | Vecerda
Dneska se tak trochu rozepíšu. Naše výprava byla nahlášená asi měsíc dopředu a já věděl, že pojedu. 15. 4. 2011. Lehce sychravo, ale většinu cesty svítí slunce. Cesta do Frýdlantu nad Ostravicí byla daleká a já s sebou táhl kytaru, a to se mi i vyplatilo - ve vlaku si ke mě přisedl jeden chlápek, no a netrvalo dlouho a už jsme ladili. Tohle už se zas tak často nestává, že by se takhle hrálo jen tak v motoráku. No každopádně jsme dojeli úspěšně. Ubytovali jsme se v nedaleké tělocvičně, kde měli sraz také ostatní skauti. A teď se dostávám k tomu, proč vlastně jedeme do Frýdlantu. Pořádal se tu výstup na Ivančenu, abychom mohli uctít památku padlých skautů, které popravili fašisti těsně před koncem války. Ale kromě toho jsme se taky chtěli vydat na Lysou horu. Dalšího dne začne výstup. Zatímco všichni ostatní jdou pěšky, my vychytrale sedáme na autobus a vezeme se až pod kýžený vrchol, ale i tak je to dobrých 700 výškových metrů vzhůru. Hned po zdolání mírné stráně narážíme na problém, a to že naši vedoucí mají u sebe GPS a nejspíš se rozhodli zdolat horu přímou cestou. Kešky bych zakázal. Ani mi zas tak ten přímý výstup nevadil, ale když tím ztratíme asi půl hodiny a ušetříme asi dva kilometry... A to jsme vyšplhali asi jenom 100 metrů! Každopádně naše cesta už vedla po turistické značce. Přibližně v před desátou hodinou docházíme na Ivančenu, někteří si inteligentně do hor vzali tenisky, tak k Lysé hoře pokračuje jen hrstka odvážných. Taky vám někdy něco připadá tak blízko a je to daleko? Už od Ivančeny jsme viděli náš vysněný vrchol a byl opravdu nadosah. Asi když vám napíšu, že tato cesta nám trvala hodinu a čtvrt, tak pochopíte, jak jsme se mýlili. Počasí nám vyšlo bezvadně, slunce do nás pražilo, takže i když byl sníh, tak jsem výstup zdolal v kraťasech, ostatně někteří členové družiny také. Při pouti k vysílači nás předbíhali (!) lidé, kteří si výstup jen tak cvičně vyběhnou přibližně třikrát za den. Blázni. Zdlání vrcholu bylo úžasné, ale sestup byl ještě lepší. Co nás nenapadlo, z vrcholu jsme se rozběhli a náš sestup trval asi půl hodiny. Vůbec nejsme blázni. A jelikož slunce pořád svítilo, tak sníh už lehce natával, což mělo za následek... Zkuste hádat. Po našem sprinterském výkonu dolů jsme uctili památku skautů. No a cesta do údolí byla také zajímavá, zase přes né moc vyšlapané stezičky, takže pak na parkovišti jsem musel ždímat ponožky. Tohle byl vlastně konec našeho dobrodružství.







Panorama je složené ze tří fotek, schválně, kdo všechny tři najde? Můj první pokus o složení něčeho takového, snad to nebude moc viditelné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jenda Jenda | 21. dubna 2011 v 11:39 | Reagovat

Ahoj, fotky pěkné. Panorama taky, ale příště by to chtělo více propstoru dole ;)

2 Janka Janka | E-mail | Web | 6. prosince 2011 v 18:09 | Reagovat

Asi takhle nějak bych to pojal :o)

3 Amelie Amelie | Web | 26. února 2012 v 13:31 | Reagovat

Líbí se mi ten třetí obrázek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama