Rybičky, rybičky...

18. září 2011 v 15:36 | Vecerda
...lovte se! Nebo radši ne. Tento článek nebude mít nic společného s touto dětskou hrou, ačkoli je velice chytlavá. Náplní tohoto výtvoru bude další nudné povídání. Začalo to ve Žďáru nad Sázavou a tam to taky skončilo. Teda náše dovolená na kolech, která se vcelku povedla (i díky tomu, že rostlo všude tolik hub). Víte, já sice nejsem mykolog, ale zato rád hledám. Jenže letos to nebylo hledání hub, nýbrž sběr. Ale o tom později, možná přidám i pár fotek. Hlavní je, že jsme si užívali. Navštívili jsme zdejší Zelenou horu, potkal jsem se s přítelem (což mě mile překvapilo, přece jenom potkat známého takhle daleko od domova, to už je velké štěstí), odlovili jsme spoustu keší (ano, já už mám taky účet na geocaching.com) a najezdili spoustu kilometrů. A taky si užívali prázdnin (pro některé to byla dovolená) a jedli. Takže se dostávám k jádru pudla, jak se říká. Ačkoli naše strava nebyla až tak jednotvárná, většinu tvořili houby, a tak jsme se rozhodli pro něco speciálního. Na doporučení kamarádů jsme si jeli pro ryby do zdejší rybárny, kde mají sádky (to nejsou malé sady, nýbrž velké nádrže s rybami). A moji rodiče, abych pravdu řekl, mají velké oči. Neberte to doslovně, ale prostě to vždycky s nákupy přeženou. Takže před rybárnou říkali, že koupí pro každého jednoho pstruha. Jen poté, co jsme vkročili do rybárny jsem užasl. Takových ryb! My sice máme v Ústí rybárnu, jenže tady to bylo tak třikrát větší. Ale v tu chvíli mi bylo jasné, že moji rodiče svůj slib nedodrží a budou nakopovat jak šílení (tomu nahrávala ještě dobrá cena). Nakonec jsem měl tři pstruhy. Ale nevadí. Hlavně jsem před rybárnou spatřil rybářské sítě, které se přímo nabízeli k focení. Prostě když musíš, tak musíš.



Tak to je pro dnešek vše. Zanedlouho budou další fotky, sledujte můj web.
S pozdravem Večerda.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama