Tak trochu...

10. května 2015 v 23:05 | Vecerda
Vůbec jsi nejsem jistý. Proudy slov nechám plynout, jazz mi do toho hraje... John Coltrane je vážně třída. Víkend na vinici byl opravdu dobrý. Všude slunce, na obloze, v nás. Už se mi to plete, šedá realita na mě dopadla celou vahou. Do ničeho se nechce, studí nohy, jsem vyčerpaný. Nechápu to. Vždyť jsem si jel odpočinout! Asi změna plánu. Jenže teď mě čeká zkouškové období a já nemám nejmenší chuť něco dělat. Čím dál tím víc mě děsí skutečnost, že mi schází společnost některých lidí, na které se můžu spolehnout. Tříští se mi obraz. Byl jsem v Belgii, za chvíli zase někde jinde. Nikde nespočinu a když ano, tak je to nudné. Zvláštní stav. Někdy si večer připadám tak trochu opilý. Symptomy jsou jasné: svět není v celku, trochu se mi motá hlava, jsem náladový. Někdy se bojím, že se zblázním. Anebo, že to musí skončit něčím špatným. Ale ono ne. Tak trochu. Bez konceptu. Tak trochu si připadám bez konceptu. Žádný plán, ale narvaný kalendář. Blouzním. Příběhy obyčejného šílenství jsou mi hned bližší. Občas si představuji, jaké by to bylo. Co? Zemřít. Alespoň na chvíli. Jenom to zkusit. Potom vidět všechno po tom. Stát se nezávislým pozorovatelem. Naštěstí to nejde. To by bylo dočasných úmrtí...

Tak trochu...
Večerda
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Artis Artis | Web | 22. května 2015 v 16:04 | Reagovat

Chybí ti druhá polovička života, která by ti dala směr a ukazatele na cestu.

2 Večerda Večerda | Web | 25. května 2015 v 13:23 | Reagovat

Máš pravdu, chybí.

3 Artis Artis | Web | 25. května 2015 v 22:22 | Reagovat

[2]: Pak je třeba si jít zarybařit a svou rybku ulovit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama