Pod nebem hvězdným

13. června 2015 v 12:42 | Vecerda
Tak jsem dostal svoje první antibiotika v životě (nebo si dřívější již nepamatuji). Všechno je jednou poprvé. Nicméně nejsem moc nadšený, venku je krásně a já sedím doma, projíždím zprávy a už mi to začíná lézt na mozek. Tak se alespoň vypíšu.

Mám takový pocit, že internet kazí lidi. Opravdu. Po jediném prolétnutí diskuze u nějakého článku si připadám obklopen hrubiány (ještě slabé slovo) a lidmi, co snad nikdy nepřemýšleli o tom, co je to vlastně svoboda. I když třeba zvonili klíčema při revoluci, tak jejich názory nestíhám pobírat, zase chtějí uzavřít hranice, zavést tvrdou ruku režimu (ať už bude jakýkoli). Smutno je mi.

Snad jediné pozitivní zprávy jsou v tom, že se kvapem blíží tábor a vzhledem k tomu, že děláme program, tak můžu fantazírovat nad tím, jak schovat šifry, co se bude hrát za hry, dělám zpěvník. Úžasné odreagování. Kdyby nějaký táborník omylem četl tento článek, tak ho poprosím o sdílení jakékoli oblíbené hry, ať mám další inspiraci. Prosím.

V tomhle článku se objeví fotka, která je až z jihu Moravy. Pokud se nepletu tak je to rozhledna nad Židlochovicemi. Pod nebem hvězdným spánkem věčným spí.





Ještě stále na mě doléhá stín té hrozné události, kterou jsem sdílel. Stále to přichází na mysl. Možná že by bylo lepší ten článek nečíst. Ale stalo se. Snad už to zmizí...

Poslední dobou neusmívající se
Večerda
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 20. června 2015 v 19:56 | Reagovat

Nádherná fotka, stejně jako text. :) Také mě momentálně dusí syndrom chorobného "vypsání se" a veškeré mé úvahy a básně putují do notesu od Moleskina. Nu, většinou se jedná o pochmurné věci, jak je u mě známo. Děsí mě prázdniny, i když se to zdá nemožné - a důvod?: prohloubení depresí, takřka nulový kontakt s oblíbenými přáteli a daleko od oblíbených míst. To by mohly být ty spouštěče všeho.

2 Lydie Lydie | 20. června 2015 v 22:46 | Reagovat

[1]:Jsem sice "dříve narozená" /50 let od maturity/, ale janě si vzpomínám, jak jsem se těšila vždy na prázdniny. Dnešní děti to nechápou - celé prázdniny jsme museli pomáhat na poli i ve chlévě/ rodiče měli hospodářství/.Později po kolektivizaci ,jsme chodili na brigádu do JZD nebo do stát.lesů. Jediné rozptýlení byl týdenní pobyt u tety - tam se chodilo na pole také,ale bylo to jiné.Nikam jsme necestovali, na tábory jsme také nejezdili - já ani sourozenci jsme nebyli v pionýru....
Možná takové ruční trhání lenu, či ruční sklizeň obilí zahání všechny deprese.
Vrchol vesnického života byla pouť....pokud jsem byla menší,tak houpačky, kolotoče a turecký med byly věci, na které jsem se těšila. Později taneční pouťová zábava u nás a koncem prázdnin i  v sousední vesnici - o tom se dlouho mluvilo..../televizi jsme neměli/.

3 Artis Artis | Web | 21. června 2015 v 14:00 | Reagovat

Moc hezká fotografie.
Mnoho lidí má agresivní názory, bylo tomu ale tak vždycky. Vždycky se někdo našel a ještě se najde. Všichni reagují na to, co se děje. Při agresivitě ale většinou zapomínáme na to, co bylo. Necháváme se unášet. Jsou jisté věci, které by bylo dobré uplatnit, ale jsou zase takové, které je lepší ani nezmiňovat, protože by působily bolest už jen svou zmínkou.

4 Lena Lena | Web | 22. června 2015 v 21:12 | Reagovat

Teď jsem si tak uvědomila, že jsem antibiotika vlastně taky neměla pěkně dlouho.... :D

5 Večerda Večerda | Web | 25. června 2015 v 16:32 | Reagovat

[1]: Nikdy bych si takhle prázdniny nepředstavoval – vždy jsem je měl natřískané až po strop nějakou akcí a letos to není jiné – zastavím se asi až 12. září. :D Jinak chmurné myšlenky přejdou, musí.

[2]: Něco na tom bude – jakmile má člověk pořád co dělat, tak nemyslí na trable.

[3]: Bohužel nechávat se unášet není vůbec dobré, když se baví o svobodě. Asi si každý chce ubránit tu svou, bez ohledu na ostatní. Máš pravdu.

[4]: To ani nechtěj, radši se koukej vyléčit ;) Když nemůžu nic jiného, tak alespoň držím palce!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama