Pane Komenský!

21. července 2015 v 22:50 | Vecerda
Tábor zemřel, ať žije tábor! Platit za výchovu cizích dětí, utrácet za ně vlastní volno, svůj čas, svoji energii, svoje zdraví (psychické i fyzické). A stále mě to baví, jen vůbec nevím proč. Rutina? Nemyslím si. Zavděčit se? Ne, také ne. Snad jen kvůli tomu, že chci pokračovat v tom, co je správné. Jenže se rojí otázky, kam až můžeme zajít. Může být vůbec nějaká výchova vlídná? Když rozdáváte tresty, když na někoho "řvete", je to správně? Co když ten "řev" dítě pochopí špatně? Jaké to vůbec bude mít následky na jeho psychiku? Může mít dítě na táboře volbu?


Skautem jsem již 11 let. Prošel jsem si skautskou, přísnou výchovou. Sice nedokáži moc rozlišit, nakolik mě ovlivnila výchova doma a nakolik skaut, nicméně je to pro mě velká část života. Teď již jsem ve vedení tábora, snad druhým rokem. Vymýšlíme hry, pracujeme, učíme děti zručnostem. Jenže jediný dílek, ve kterým si stále nejsem jistý jsou tresty. Dítě se něčím proviní, neuposlechne rozkaz (vojna!), proto musí dostat trest. To by ještě šlo. Odhadnout míru trestu za neuposlechnutí rozkazu není sice jednoduché, ale je to jednodušší než návyky. Zbavit dítě špatných návyků je vždy oříšek. Dosáhneme stejného výsledku jedním velkým trestem (zesměšnění, rákoska - tu teda nepoužíváme, kliky, dřepy), jako když budeme dávat za opakovaný prohřešek mírnější trest, s tím, že bude častější?

Obecně mě vadí zesměšnění. Nějak se s tím nedokážu smířit. Ano, možná že jedno zesměšnění dokáže člověka natolik změnit, že se svým zlozvykem začne urputně bojovat a pokoří jej v krátké době. Jenže za jakou cenu v jeho psychice? Není už to spíš šikana? Kdyby někdo věděl o literatuře, kde by se něco podobného probíralo, moc prosím o radu. Ještě k zesměšnění - dítě s velkou pravděpodobností nebude mít dobrý vztah k tomu, kdo ho ztrapnil. Jenže - má mít dítě k vedoucímu dobrý vztah nebo z něj má mít spíš respekt? Dost často vidím, že když vedoucí jde kolem nějakého hloučku dětí, tak děti přestávají ve své činnosti z obavy, že jim bude udělen trest, i když to je úplně normální aktivita. Mají se děti vedoucích bát?

Letos se nám na táboře vyskytl problém (není ojedinělý). Děti si nechtějí hrát, alespoň ne tak, jak se nám líbí. Může mít dítě v připravených hrách volbu, že nebude hrát? Diskutovali jsme na tohle téma dosti ožehavě a musím říct, že nemůže. Jak poznamenal kamarád: děti jsou násobiči. Jeden nechce hrát a když se mu dovolí zůstat v táboře, tak to přenese na další děti. Jenže jak naložit s takovým dítětem, které ta hra opravdu nebaví? Mám jej potrestat? Je takový trest spravedlivý?

Velice mě mrzí, že často se dětem nedůvěřuje. Téměř pořád jsou podezříváni z toho, že něco kují. Jak sakra můžu někoho obvinit jen na základě podezření? Nevidím potom právě to, co chci vidět, to, z čeho jsou podezříváni? Ano, pokud se dopídím pravdy, že mi dítě lže apod., tak trest (i docela tvrdý) je správný. Když nepřijdu na pravdu, jsou správně i kolektivní tresty?

Kéž by na všechny moje otázky existovaly jednoduché odpovědi.

Večerda
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lydie Lydie | 22. července 2015 v 23:11 | Reagovat

Zajímavé otázky.
Neporadím - nikdy jsem nebyla na táboře - nebyla jsem pionýr. Moje děti také na tábor nejezdily.Nyní vnuk pojede,ale to jde jaksi mimo mne.
Děti nikdy nezesměšnuj a nešikanuj!Mohl by jsi jim znechutit skautské aktivity ap. navždycky.
Já si takové věci pamatuji 60 let.Jednoho spolužáka učitelka šikanovala proto,že chodil do kostela a na náboženství/byla jiná doba - učitelé měli za úkol vymýtit u dětí náboženství/.Když tento žák u tabule něco nevěděl, tak posměšně říkala, běž se pomodlit - půjde ti to líp.
Vzpomněla jsem si na to, když tento "žák" byl zvolen podruhé v naší vesnici starostou./kde je asi konec té učitelky.../

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 26. července 2015 v 21:11 | Reagovat

Velice zajímavý článek, nad kterým se pozastaví nejeden člověk.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama