Selfie?!

18. ledna 2016 v 20:32 | Vecerda
Je to jistě fenomén naší doby. Bez tohoto "žánru" fotografie by asi 21. století nebylo kompletní. Ať už jdete kamkoli, vidíte lidi se vztyčenou rukou či selfie tyčí, jak si pořizují další snímky do svých rozsáhlých alb. Dá se vůbec žít bez selfie? Jaký má vliv na nás? Je to umění? Přiznávám, měl jsem o tomto tématu dlouhý rozhovor s mým kamarádem, ale to nic nemění na tom, že se chci vyjádřit k tomuto trendu i zde.

Začnu malým experimentem. Představte si selfie. V popředí fotky jste vy, vpravo vidíte část ruky. V lepším případě za Vámi stojí Vaši kamarádi, přátelé. V horším případě jste tam jenom vy. O čem ta fotka je? Má to být vzpomínka na nějakou akci? Teď se zkuste z fotky odmazat. Co zbylo? Moc ne, žejo?



Selfie je na mě moc sebestředné. "Podívej, jaký jsem pěkný!" Trochu mi to připomíná ruského Mrazíka. Jistě znáte scénu, kdy se Ivánek kouká do zrcátka a zpívá si: "Když se dívám na sebe, tak se musím pochválit,..." Nebo snad ta fotka je o scéně za vámi? Proč tedy nevyfotíte jenom tu scénu? Cože, bez vás by fotka nebyla kompletní? Přece jsem tam byl s vámi, tak chci být i na fotce!

Vidím tady zásadní rozpor s uměleckou fotografií. Umělecká fotografie má jistá pravidla, samozřejmě, ale hlavně by měla mít nějaký nápad a smysl (samozřejmě, dá se polemizovat o smyslu v nesmyslu - tak trochu surrealismus, ale to je dlouhé povídání). Vezměme si různé žánry fotografií, třeba "krajinkáře". I krajina skrývá na fotografii své kouzlo, křivky a barvy, různé tvary. Next. Nejbližší k selfie je portrét, lépe řečeno autoportrét. Proč vlastně autoportrét vznikl? Kdo ví, jak nejlépe ztvárnit pózu, kterou potřebuje k evokaci dané myšlěnky? Autor.

Selfie je na mě moc prvoplánové a plytké. Nestojí za ním žádná myšlenka, která by stála za prozkoumání, žádná "novost". Selfie přišla až s novou technikou, kdy je možné vyfotit tři tisíce fotek a nedělat si hlavu s tím, že mám omezenou kapacitu. Možná proto je tak plytká. Dřív, když se fotilo na filmky, tak bylo nutné si promyslet dopředu jak budu všechno fotit, co použiji. Nebylo možné za tři sekundy udělat padesát fotek. Tudíž lidi chtěli fotkou vyjádřit nějakou myšlenku.

Selfie se možná trochu podobá fotkám z rodinných alb. Většinou momentky, které dávají smysl jenom daným osobám, jsou to fotky nostalgické, řekl bych. I prezentace je stejná, změnilo se akorát médium. Dnes se lidi sejdou v hospodě a prohlížejí si fotky nad pitím (když je zrovna nuda a není o čem povídat, což je čím dál častější). Přijde mi to jako když babička přijde k babičce a opráší stará alba, aby si mohly nostalgicky zavzpomínat. Zdá se, že technika urychluje náš vývoj - stáváme se příliš brzo starými, ale zároveň jsme stále nevyspělí. Trochu mě děsí ta závislost, ale je to pokrok, na nějž musíme nějak reagovat, jen jsem zvědavý jak.

Selfie je žánr neumělecké fotografie, který je pro mě slepý.

A teď vyvraťte můj názor!
Večerda
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 drcoko drcoko | 18. ledna 2016 v 20:57 | Reagovat

Hihi, nečekal bych, že můj účet na blogu ještě funguje! :D

Ne, že bych měl mnoho selfie osobně. Nicméně kromě toho, že jde o módní trend je to podle mě i o těch rodinných fotkách, jak píšeš v záběru. A o takovém tom ptaní "Mohl byste mě/nás prosím vyfotit?"

Se selfie už není nutné ptát se cizích lidí. Což pro mě, z pohledu cizího člověka, kterého se někdo ptá, je dobře, protože neumím fotit a nerad takhle lidi fotím. A z pohledu "selfie" člověka odpadá strach - Bude fotka dobrá? Neukradne mi mobil/foťák? Můžu ho vůbec oslovit?

Asi to je v převážné většině neumělecký žánr, o zdokumentování momentu, u kterého někdo byl :) Což si myslím se dělalo vždy (postavte se před tu sochu/věž/katedrálu), akorát teď to zvládneš sám a na fotce jsou všichni (když to umíš) :)

2 Pavel Holásek Pavel Holásek | E-mail | 18. ledna 2016 v 21:07 | Reagovat

Naprosto souhlasím a mnohá místa jsou napsána skvěle.

Jen pro úplnost - a trochu abych dělal advocata diaboli:

1) Není selfie i obdobou dívání se do zrcadla, úsilím podívat se na sebe očima jiných lidí, pokusem přistihnout se při něčem zajímavém?

2) Není selfie i - jakkoli plytkým a nedostačujícím - oceněním "moci místa", snahou zachytit chvíli, kdy "i my jsme byli přitom"? Asi jako když si z dovolené vezeme kamínek z milého místa?

Tedy: neskrývá se za tím fenoménem (hrůzným jako masová turistika vůbec) i jakási zásadní touha po něčem, co by k životu patřit rozhodně mělo?

3 Večerda Večerda | E-mail | Web | 18. ledna 2016 v 21:59 | Reagovat

[1]: Vidíš, funguje! :D *k účtu* A teď ke komentáři. Pro mne je velký rozdíl, jestli se vyfotíš sám se skupinou nebo tě někdo vyfotí. Už jenom z hlediska kompozice – u selfie většinu fotky zabíráš ty a když je na fotce více lidí, tak dost lidí je v pozadí, jakoby nedůležití. Což se asi nedá tvrdit. Navíc, naučit se důvěřovat lidem je řekl bych docela důležité. Ano, svoji zrcadlovku velice nerad pouštím z ruky, na druhou stranu vždy, když jsem ji někomu svěřil do rukou (tuším naposledy v Budapešti neznámému člověku), tak jsem nelitoval. Možná to byl risk, ale za ten risk jsem byl odměněný velice dobrým pocitem a pěknou fotkou. A takovéto: „Prosím vás, můžete nás vyfotit?!“, mi, přiznávám se, schází. Už jenom zformulovat větu tak, aby člověk na druhé straně neodmítl, učí jisté pokoře, zdá se mi.

Ale jinak asi máš pravdu, je to tak jednodušší, bohužel.

[2]: K 1). Jestli to tak je, v tom případě je mi záhadou, proč to lidi šíří dál, na média – chtějí názor na tu fotku? Potom žádají dvojitý názor cizích lidí nebo snad ujištění, že tak je lidi vnímají? Takhle to vypadá, jako by se neznali (proč by chtěli názor), nebo možná znali až moc dobře – v prvním případě se snaží proniknout do nějaké své povrchní pózy, zachytit „unikát“. V druhém případě se nudí (svoji dokonalostí?), a proto hledají „unikát“.

k 2)Ano, rodinné album. Byl jsem tam. Sbírání bodů na mapě. Ale má to i své klady – člověk si při prohlížení vzpomene na mnoho věcí. Akorát mi vadí forma.

Když se nad tím zamyslím, asi je tady ta touha. Ukázat jaký jsem, to asi k životu patří. Možná trochu jako blog, jako deníček, či zápisník. Snad sleduji změnu sama sebe a snažím se přistihnout při neočekávaných věcech, aby to bylo trochu zábavné... Definovat svůj život.

4 Jáchym Jáchym | 18. ledna 2016 v 22:16 | Reagovat

Jo, rozhodně patří k době a rozhodně toho o nás dost vypovídá. Existuje nějaká sebestřednější fotka?

Je to umění? Vidím to takhle, je umění vyfotit dobrou jáfii. I tu může být vtip/pointa/sdělení.

Jasně, že to je o mně! Ale né jenom o mně.

Nepřemšlím, jestli je to umění, může a nemusí, stejně jako krajinka (kdo ví, co je umění/umění je kdovíco).

V současnosti fotí mnohem víc lidí, snad je to i dobře a co se pak s fotkami děje je věc jiná. Vlastně je docela hezký ukázat ostatním, co jste dělali.

Kultura hospod vypadá už trochu jinak, než dřív, za to ale jáfie nemůže.

Jinak sdílím tvůj názor na vývoj náš i techniky. Ale zase žijem dýl...

Selfie je žánr fotografie, kteří nejspíš jednou upadne jako spovo cool.

V reakci na doktora bych chtěl říct, že někdy je moc fajn se na vrcholu kopce zeptat jeptišky, jestli by vás nemohla vyfotit. Nebo když vás poprosí nějaký turista a vy můžete sáhnout na jeho foťák s velkým f (a trochu nad ním slintáte).
vlastnička, mojka, jáfie.

5 Večerda Večerda | E-mail | Web | 18. ledna 2016 v 22:51 | Reagovat

[4]:
Vypovídá to o nás dost. Máš pravdu.

Umění v neumění? Pravda, dost postmoderní. Akorát je mi záhadou: umění se vyvíjelo k abstrakci, k pochopení širších vazeb a souvislostí. Je to zlom v umění? A proč tak najednou k určitým věcem?

Jestli to je nejen o mně, tak o čem dalším? Co se tím sdílí za myšlenku? I když uznávám, že umění bez cíle existuje.

Žijeme? To je na dlouhou diskuzi... Hlavně by chtělo definovat, co je to kvalitní život. Pro co vlastně žít? Žijeme pro selfie?

6 Prochy Prochy | E-mail | Web | 18. ledna 2016 v 23:12 | Reagovat

Je toho hodně co říct k selfie - a vesměs s tebou souhlasím, Láďo. Přesto si jednu věc přisadím - protože mě napadla zajímavá interpretace.

Tedy: Selfie jako ikona moderní doby. Stejně jako kdysi měly svoje místo na zdech kostelů a katedrál obrazy svatých, případně obrazy "velkých mužů socialismu", dneska okupují své místo na zdech fejsbukových selfie. A koho jiného by zobrazovaly, než toho, kdo jde v dnešní době zbožňován - jednotlivec.

Sebestředná doba si vyžaduje i sebestředné projevy. Podle mě je tedy selfie hlavně o tom "já". Beze mne už totiž nic jiného nedává smysl, všichni už viděli Eifellovku nebo Karlův most. A proč to dáváme na FB, všem na oči? Abychom se utvrdili v tom, že nejsme blázni, když si o sobě myslíme, že jsme skvělí...nejlepším ukazatelem je samozřejmě počet lajků a komentů.

(Pardon, to tak na okraj k mému znechucení sebestředností doby...)

7 JÁ_chym JÁ_chym | 19. ledna 2016 v 16:09 | Reagovat

[5]: Ne každá selfie je umění, ale i mezi  nimi se najde...a i v nich může být myšlenka (http://fida.cz/c/21-fotografii-ktere-poradi-jak-poridit-nejlepsi-selfie)
O životě se s tebou takhle bavit nebudu :) http://img03.deviantart.net/b67c/i/2012/150/8/5/marvin_by_mad42sam-d4iz3tc.png

8 Artis Artis | Web | 24. ledna 2016 v 22:00 | Reagovat

Celou dobu jsem uvažovala, jak na tohle budu reagovat. Ale poslední odstavec mi mluví z duše a netřeba více psát. Selfie bych určitě nebrala jako určitý druh umělecké fotografie, nebo jako to pochlubit se, jak jsme krásný. I když některé (většina?) profilových fotografií sociálních sítí tomu odpovídá. Selfie z akcí, výletů či s kamarády beru jako vzpomínku pro dané osazenstvo a účastníky, kteří si vzpomenou pak v oné hospodě, kde byli a co se ten dne přihodilo. To je asi tak vše.

Technika nás ničí i vylepšuje. Přijde mi, že už ani nedospíváme, hledám lidi, se kterými bude rozumná řeč, ale nikde nikdo. Pusto prázdno, ticho před bouří.

9 Večerda Večerda | E-mail | 1. února 2016 v 23:15 | Reagovat

[8]: Tak to musíš dorazit do našich končin, tady je dost rozumných lidí, alespoň se mi zdá! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama